Jak že jsou karty rozdány…

Marek Řezanka

 Ve stati „Děsivá vize“ jsem poukázal na pro mě nejčernější scénář možného povolebního vývoje: https://ceske-narodni-listy.estranky.cz/clanky/prispevky/desiva-vize---marek-rezanka.html.

 Špatných scénářů je však celá řada – a nějaký lepší vskutku pohledat. Jako velké riziko se jeví samotné ANO s Andrejem Babišem v čele.

Na konci října roku 2017 se A. Babiš jasně vyjádřil ve smyslu, že hodnotově má blízko k ODS: „Máme v programech podobné věci". O P. Fialovi se vyjádřil jako o „slušném člověku“ (Více viz https://domaci.hn.cz/c1-65924480-babise-laka-koalice-s-ods-demokraticke-strany-stoji-pred-dilematem-stoji-za-to-byt-miliardarovou-brzdou).

 Kdyby P. Fiala uvažoval jako realistický politik, měli jsme tu tvrdě pravicovou asociální koalici ANO a ODS již před 4 roky.

 Naštěstí se zdá, že se P. Fiala pobytem v opozici nijak nepoučil – a stojí si stále za svým: S Babišem ani ANO nikdy.

Čímž se odsuzuje i s TOP09 a KDU-ČSL k dalším opozičním letům.

 Kdyby přitom nebylo onoho výrazného neumu P. Fialy – a na druhé straně mistrné politické práce M. Zemana, vláda ANO s ODS by tu již bezesporu dávno byla, podobně jako zde působil Nečasův kabinet opřený o Věci veřejné.

 Na toto by mnozí voliči A. Babiše neměli zapomínat. Hlavně ne ti, kteří nesnášejí strany Demobloku včetně ODS.

Je otázkou, zda podobně nesmlouvaví jako P. Fiala budou po volbách Piráti. Zda se potom nerozpadne jejich přátelství se Starosty a nezávislými (STAN) a vidina teplých ministerských křesel je nedonutí k další politické piruetě.

 Ostatně, co čekat od strany, která slibuje seniorům zvyšování důchodů, když pro ně jednak zatím nehlasovala – a za druhé se hlásí k takzvané rozpočtové zodpovědnosti a mluví o utahování opasků, jež by se s přihlédnutím k nedávné historii týkalo právě dříve narozených?

Jak to, že mainstream nemluví o pirátském populismu? Nebo snad zde někdo vidí rozdíl mezi tímto pirátským počínáním a jednáním tzv. „šmejdů“, kteří lákají důvěřivé důchodce na nepotřebné zboží, jež jim vnutí, aby se do konce svého života zadlužili?

Andrej Babiš se snaží být hezký na každého. Nebýt zarytého antibabišismu a fanatických počinů typu demonstrací Milionu chvilek pro demokracii, zřejmě by dávno velkou podporu ve společnosti neměl. Takto je ale volen zejména na truc Demobloku a jeho křečovitým snahám dostat se za každou cenu k moci.

Nezapomínejme, že to je právě A. Babiš, kdo si v zahraniční politice nechal radit Petrem Kolářem (Viz https://plus.rozhlas.cz/babis-neni-dokonaly-ale-neni-na-odvracene-strane-dodrzuje-nase-zavazky-se-8256990). Babiš nedokáže čelit mainstreamu. Nejde proti M. Koudelkovi, nepostaví se proti vrbětické blamáži. K odposlechům prezidentova nejbližšího okolí ze strany BIS je naprosto chladný a netečný.

 Klidně se tedy dohodne i s R. Šlachtou a jeho přísahou – a Koudelka bude moct vymýšlet nové taškařice údajných ruských špionů, o čemž Kundra po náležitém projednání v americkém think-tanku Aspen Institute Central Europe napíše poutavý román.

Protisystémově levicově laděný volič to má holt v České republice velice svízelné. Proti tomu se i volba mezi Skyllou a Charybdou jeví jako neskutečně pestrý výběr.

 Hru na levici totiž již dávno prokoukl – a atrapy v podobě programově, ideově i lidsky vyprázdněných KSČM a ČSSD nedokáže brát vážně. Jedna z nich, patrně KSČM, asi do Sněmovny ještě pronikne, ale bude to s odřenýma ušima.

 Kdyby volil Trikoloru, byl by sám proti sobě. Ta je totiž extrátem asociální politiky, už proto, že je v koalici se Svobodnými. Ti požadují co nejméně státu, jako to kdysi chtěla Klausova ODS. Pro kované voliče ODS však bude zejména Trikolora východiskem, neboť si ani v nejdivočejším snu nedokážu představit, že by svůj hlas dali člověku, který veřejně prohlásí, že mu „nová levice“ nevadí (Viz https://pfiala.cz/aktualita/21444/).

 Zbývají poslední dva subjekty, které se poperou o Sněmovnu: Svoboda a přímá demokracie (SPD) a Volný blok.

 Na tomto místě je třeba zmínit neuvěřitelnou rozpolcenost naší společnosti, kterou nerozdělují toliko témata migrace, antiruských a antičínských postojů či antikomunismu, ale nejnověji i postoji ke koronavirové epidemii. Na jedné straně jsou občané, kteří by podpořili jakékoli restriktivní opatření, jen aby zabránili šíření této epidemie, na straně druhé jsou ti, kdo jakékoli opatření odmítají a COVID-19 prohlašují za mediální a politický podvod. Zde opravdu jakékoli styčné body, natož plochy, neexistují.

 SPD je přitom stranou, která se hlasitě vymezuje jak proti různým legislativním omezením, tak vůči plošnému očkování. Ještě o něco radikálnější je v tomto ohledu Volný blok, jehož smyslem je jednoznačně odčerpání voličských hlasů SPD (přičemž 5% hranici tento subjekt překročit nemusí).

 SPD je asi jediným subjektem, který se systémověji věnuje problematice českého zemědělství a přišel s kampaní za levnější potraviny, čímž si vysloužil očekávatelnou reakci velkých řetězců. Stejně tak je to SPD, která se ozvala proti vrbětické blamáži – a která nepodporuje lokajskou zahraniční politiku v režii USA – a která pozvedne svůj hlas vůči nestydatým sudetoněmeckým nárokům.

 Problém je ale tady ten, že nemá koaličního partnera. Takže cokoli slibuje, není schopna prosadit. Včetně referend.

 O část voličů (zejména mezi seniory, kteří COVID-19 pocítili na vlastní kůži či ztratili své známé apod.) navíc přijde svým postojem k vakcinaci. Tito lidé se pak buď přikloní k volbě ANO či k volbám nedorazí vůbec. A těch, kdo si ve volbách nevyberou, může být i víc, než kdy předtím. To by ovšem posílilo strany Demobloku.

 Jednou z výrazných tváří Volného bloku je Jana Bobošíková, která je z minulosti úzce spojena s V. Klausem. Nepředpokládám, že potenciál Volného bloku – mj. i s Janou Bobošíkovou – překročí pětiprocentní hranici hlasů. Již proto, že opět neřeší to hlavní – a to otázku sociální.

 Čeho se tedy můžeme po volbách nadít? Scénářů, z nichž jeden bude horší než druhý. Seřadím je subjektivně od nejhoršího možného:

1)    Spolu+Piráti a STAN (popřípadě Přísaha)

2)    ODS (Spolu) + ANO (popřípadě Přísaha)

3)    Piráti + ANO (popřípadě Přísaha)

4)    Piráti + Přísaha + ČSSD (pokud by se sociální demokraté do Sněmovny přece jen dostali)

5)    Spolu + Trikolora + Přísaha

6)    ANO s podporou Přísahy, případně ještě ČSSD či Trikolory.

7)    ANO s podporou SPD a KSČM

 V každém případě je dobré si uvědomit, že nová vláda nebude rozhodně oplývat sociálním cítěním, což mnoho volících i nevolících pozná na vlastní kůži. A tvrdě.

 Vlastně jediná varianta, kdy by ANO bylo trochu tlačeno k nějakým sociálním ústupkům, je ta, kdyby se opřelo o podporu KSČM a SPD. Jenže taková vláda by byla silně nestabilní – nesourodé hnutí ANO by se zřejmě rozpadlo na různé frakce – a hledala by se vláda nová.

Citelná pnutí lze přitom očekávat ve všech uvedených 7 scénářích možného vývoje – a aktéři těchto koalic vlastně spáchají politickou sebevraždu.

 Jak to tak bývá, až s křížkem po funuse lidé zjistí, co že skutečně potřebují. A že nikdo z těch, kdo je má reprezentovat, jejich zájem nehájí. Pak teprve vznikne prostor pro subjekt, po němž tu bude nebývalá poptávka.

 Do té doby se musíme spokojit s kartami rozdanými tak, jak je nyní máme. A pokusit se aspoň o to, aby s námi strany Demobloku nesehrály pořádného betla.           

Předvolební

Na pultu je jedno zboží:

Nabídka je chabá.

Kdo ho do košíku vloží

získá navíc švába.

Prodejce se velmi snaží

udat všechno prošlé.

Do skladu pak míří v ráži

pro klobouk a pro šle.

A pro bílé podkolenky

a výletní hole.

Pro lano, když led je tenký,

a vy jste holt dole.

Hnusnou veteš rád vám vnutí

s tím, že je vám třeba.

Doma potom není k hnutí,

byť nemáte chleba.

Uniformu rád vám přidá

a flintičku k boji.

Pochválí vás, že jste třída

a že o vás stojí.

Jakmile vám zboží prodá,

milý úsměv zmizí,

a vám přijde, že je škoda

bez peněz být v krizi.

Smutně prohlížíte krámy,

na něž prach si sedá.

Kdo nejsladším hlasem mámí,

kašle na souseda.

Když vás šíbr obrat hodlá,

k zemi se vám klaní.

Než koupíte, tak jste modla,

pak vůl k pousmání…